Bonneville je jedním z nejvýraznějších slov ve slovníku všech motocyklových i automobilových nadšenců. Odkazuje totiž na solné pláně Bonneville v americkém Utahu, kde se na nekonečných rovinách solného podloží každoročně lámou rychlostní rekordy. Že má Triumph Bonneville – jedna z nejsilnějších modelových řad motocyklového světa – svůj název právě odtud, není žádným tajemstvím. Jen málokdo ale ví, jak a proč jej Triumph zvolil.
Triumph má se solnými pláněmi Bonneville značnou historii. Právě zde se v roce 1954 vysvlékl Jack Dale do plavek, aby v leže na svém Triumphu Thunderbird kladl co nejmenší odpor vzduchu. Ale jakkoliv ikonická a pamětihodná jeho snaha byla, Triumph s Bonnevillem odkazuje na událost o dva roky později.
Jednoho zářijového rána 1956 totiž Johnny Allen usedl do stroje nazvaného Texas Cee-Gar, aby nadělil světu rychlostní rekord, s nímž si konkurence lámala hlavu ještě o mnoho let později. Naštěstí už nemusel jet pouze v plavkách, o aerodynamiku se postarala mnohem sofistikovanější proudnicová karoserie, tvarovaná podle přídavných palivových nádrží letounu P51 Mustang. Pod ní se vedle chrabrého jezdce nacházela i pohonná jednotka, vzniklá úpravou řadového dvouválce z tehdejšího Thunderbirdu. Motor spalující metanol měl dostatek síly, aby onoho slunného dopoledne rozpohyboval Allena a jeho Texas Cee-Gar na nevídaných 345,5 kilometrů za hodinu. Jak velí pravidla solných plání, jde o průměr rychlostí ze dvou jízd, kdy se měřený úsek projíždí oběma směry.
Allenova jízda platila za rekordní nadcházejících šest let, když však rekord roce 1962 překonal Joe Dudek, učinil tak opět s pomocí motoru Triumph. A totéž se opakovalo s novým rekordem Alexe Tremulise ve stroji Gyronaut X-1 v roce 1966.
Triumph tedy dlouho platil za výrobce těch motorů, které lámou rekordy na solních pláních. Když se pak rozhodovalo o názvu pro nový model, který měl nahradit stávající Tiger T110, a který byl toho času u Triumphu ve vývoji, byla volba poměrně jasná. Bonneville T120 odkazoval na solné pláně i na fakt, že se sériový stroj rozjede na 120 mil v hodině – tedy na 192 kilometrů v hodině. Novinka se představila světu na Earls Court Bike Show v roce 1958 a následujícího roku zamířila k prvním zákazníkům. Výkon i ohlas byly ohromující. Bonneville měl sice dvouválec o objemu 650, přenesený ze staršího Tigeru, ovšem dvojice karburátorů Amal mu propůjčovala výkon přes 40 koní, což byl na konci padesátých let velký nadstandard.
Bonneville byl prakticky okamžitě tržním úspěchem, a to nejen v domovské Velké Británii. Až pozoruhodně velkou část tržního koláče uzmul také v USA. Skrz nejrůznější dílčí změny a vylepšení – třeba přechod na konstrukci převodovky v jednom bloku s motorem, přesun oleje ze samostatné nádrže do rámu nebo přesun řazení z pravé nohy na levou – Triumph utvrzoval, že je Bonneville jedním z nejzásadnějších strojů svojí éry. Stal se popkulturní ikonou, závodil, dal vzniknout výkonnější verzi T140 i legendárnímu Thruxtonu a s Evelem Knievelem za řídítky skákal přes fontánu u hotelu Ceasar’s Palace v Las Vegas.
Ve výsledku Bonneville přežil i uzavření původní továrny Triumphu v Meridenu v roce 1983. Mezi lety 1985 a 1988 na jeho výrobu pod licencí navázala společnost LF Harris z Newton Abbot. Nakonec se Bonneville skutečně přestal vyrábět, ovšem k návratu mu stačilo slabě přes 10 let. V roce 1990 započala moderní éra Triumphu v Hinckley a rok 2000 se ikonický název opět objevil ve výrobním programu. Moderní Bonneville navázal prakticky přesně tam, kde skončil jeho předchůdce, změnil se ale svět okolo motocyklů. Bonneville, kdysi vnímaný jako rychlý a výkonný stroj, se v moderní éře posunul blíže ke klasice ze staré školy. V nabídce Triumphu figuruje dodnes, doprovázen celou řadou odvozených modelů, a jen decentními změnami, které respektují a zachovávají jeho klasického ducha.
Právě proto, když někde zazní Bonneville, představí si všichni benzínoví nadšenci současně jak solné pláně, tak i jeden z nejikoničtějších modelů, které kdy křižovaly svět v jedné stopě. A ačkoliv měl Triumph Bonneville svého jmenovce i v automobilové sféře – konkrétně z dílen Pontiacu – který jej doprovázel po velkou část života, dnes zůstává jediným nositelem ikonického a zvučného jména.
